Dnes je 17.05.2024 a svátek má Aneta.

Ahoj Neděle

18.11.2011 Duše ryze romantická
19.10.2010 Výroční oheň
10.10.2010 Můj první volebním mítink
07.02.2010 Kolečkové brusle
31.01.2010 Malí kamarádi

SEZNAM VŠECH AHOJ NEDĚLÍ

07.02.2010 | Kolečkové brusle

Jednou v létě jsem se rozhodla, že se konečně naučím na kolečkových bruslích. Ten, kdo mě zná, ví, že musím všechno umět – a pokud možno hned.
Hned znamená, že si o půlnoci nazujete brusle a vyrazíte do nočního města pokoušet svoji šikovnost. Také to znamená, že na sobě nemáte chrániče, protože co kdyby vás náhodou někdo o půlnoci potkal a vám to jednoduše neslušelo. Znamená to, že na sobě máte riflové kraťásky co končí pod zadkem, cípaté tričíčko zavázané pod prsy na uzlík a úplně nové kolečkáče. A pytel nadšení.
A začnete – začnete se opatrně odpichovat na nejodlehlejším chodníku v nejzapadlejším koutu parčíku a s přibývajícími ujetými centimetry nabýváte přesvědčení, že na tom vůbec nic není, že je to naprostá paráda a za chvíli vám přijde, že zvládnete všechno. Tak proč se neopřít do koleček na plno a neporozhlédnout se po něčem zajímavějším, než je jen placatý chodník v placatém parku, jak jinak, když žijete v placatém městě.
A objevíte most. Most, na který musíte vylézt pomalu po čtyřech, když máte na nohou ta úžasná kolečka a do kopečka to ještě neumíte. A už jste na mostě a je to príma – odpich sem a odpich tam a most najednou končí a vy z něj zase musíte dolů, ale už ne po čtyřech, ale pěkně jako frajerka s plným rozjezdem. Ale ono je to teď naopak mírně z kopečka a vám to najednou nějak rychleji jede, než jste sami chtěli a vidíte, že na konci mostu jsou takový ty hrbolatý kostičky (něco jako kočičí hlavičky) a že tam si tu hubu fakt parádně rozbijete...
Ale já jsem nezačala zmatkovat, kdepak, to já ne, pěkně jsem si v hlavě srovnala, co rychle udělám, abych si tu hubu zachránila a rozhodla jsem se obětovat ty kraťásky. Prostě si podřepnu a až budu mít ten zadek kousek nad zemí, vyhodím nožky do vzduchu a dojedu to po zadku. Něco jako na lyžích.
No jo, jenže most není ze sněhu a na bruslích nemám miniaturní lyžičky, ale naprosto debilní kolečka a na pravé noze ještě debilnější brzdu, na kterou jsem úplně zapomněla. Takže při vyhazování nožiček do vzduchu jsem se trošičku o tu NAPROSTO DEBILNÍ brzdu zasekla, místo po zadku jsem jela po pravé straně svého těla a zařídila si tak parádní liposukci od stehna až po kotník. Dole pod mostem stál naprosto ožralý chlap a myslím, že vůbec nepochopil, čeho byl svědkem – jen stále křičel: "Ničeho se neboj, já tě chytím", takže jsme se nakonec pod mostem váleli dva.
Ale hubu, tu jsem si zachránila :)

Přeji vám všem, abyste se dokázali v životě dobře rozhodovat a aby ta vaše rozhodnutí vždy stála za to, minimálně jako ta moje.
A když už to nějak pohnojíte, aspoň tím někoho pobavíte :)

PS: jo, a ta liposukce, tak ta mi nepomohla...

VÁŠ NÁZOR:

21.04.2010 | další neděle

Od: Segra

ty když si něco umaneš,tak s Tebou nikdo nehne a pak to takhle dopadá :D
ale co další neděle?už tu dlouho nic není :(

© 2006 - 2009 Jana Smidková
Stránky vytvořil: Élysion - Vojtěch Smidek